doc. MUDr. PhDr. Jan Payne, Ph.D. - Kdy začíná špatný a končí dobrý život?

profese: neurolog, filozof

místa současného působení:

• vedoucí Centra pro bioetiku při Ústavu humanitních studií v lékařství na 1. LF UK v Praze
• předseda Společnosti lékařské etiky J. E. Purkyně

Obvykle se má za to, že základem dobrého života je bohatství a případně i moc. Při troše zamyšlení pak lidé dospívají k tomu, že dobrý život je život v pohodě a spokojenosti čili že to, oč jde, je blaho či štěstí. Také zdravotnictví pracuje s pojmem kvality života a měří ji. Avšak známe, kdy je život kvalitní a kdy ne? Pouhá intuice nestačí a je třeba filosofické úvahy - ostatně filosofické myšlení začíná právě zde. Vlastní přednáška se soustředí na předpoklady hodnotného života s tím, že odmítne některá zavedená klišé a nabídne řešení týkající se vědomí. Vědomí má ovšem mimořádně komplikovanou strukturu a je třeba vymezit přesněji, která jeho komponenta je rozhodující. Zároveň bude poukázáno na bezprostřední koreláty v mozku.

PhDr. Martina Hasalíková - Přínos podpůrné psychoterapie klientů programu Návraty. Dynamika vývoje skupinového dění a kvality interakce za období uplynulých 12 měsíců.

profese: terapeutka podpůrné skupiny Návraty

místa současného působení:

• o.s. Dílny tvořivosti
• Poradna pro pečovatele při Poradně pro poruchy paměti, ambulance Neurologické kliniky FNKV a 3. LF UK

V příspěvku bude nejdříve představena role podpůrné skupiny programu Návraty, její provázanost s nabídkou ostatních služeb organizace Dílny tvořivosti.
Poté bude podán přehled o fungování skupiny, samozřejmě v rámci zachování pravidel diskrétnosti a soukromí klientů skupiny. Nebudou chybět věcné informace o počtu členů, době trvání, pravidlech atd.
Na základě analýzy skupinové práce v horizontu 12 měsíců bude představena práce skupiny. V příspěvku zazní také možný pohled na hodnocení kvality skupinové interakce a kritéria výběru hodnocení. Dle znění společné věty (každý účastník na závěr skupinového setkání píše jedno nebo více slov, která spolu se slovy ostatních tvoří větu) nahlédnou účastníci konference témata jednotlivých skupinových setkání i vývoj skupiny jako celku.

Mgr. Zuzana Tětková - Význam časné neurorehabilitace u osob po poranění, poškození mozku

profese: fyzioterapeut

místa současného působení:

• Klinika rehabilitačního lékařství FNKV Praha
• postgraduální studium Biomechaniky FTVS Praha

Dnes už nikdo nezpochybňuje fakt, že úspěšnost vyléčení, minimalizace následků nebo optimální kvalita života u pacientů po těžkém poškození mozku závisí na včasném zahájení rehabilitace, koordinaci a kontinuitě všech používaných rehabilitačních metod a stupňů rehabilitace. Včasná rehabilitace začíná okamžitě po onemocnění nebo úrazu na odděleních nemocnic, které zachraňují život, a musí být nepřetržitá a vzájemně koordinovaná. Cílem včasné rehabilitace je aktivizace pacienta, podpora spontánní regenerace, využití plasticity mozku k plnému uzdravení, minimalizace včasných a pozdních následků. Příspěvek je orientován na představení významu neurorehabilitace u cílové skupiny osob po poranění, poškození mozku.

MUDr. Radkin Honzák, CSc. - Aspekty zátěže zdravotnických profesionálů při práci s lidmi s kognitivní poruchou

profese: psychiatr

místa současné působnosti:

• asistent Psychiatrické katedry IPVZ
• asistent Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK
• konziliární psychiatr IKEM
• vedoucí redaktor časopisu Praktický lékař

V každoročních předvánočních anketách zaměřených na prestiž jednotlivých profesí se lékaři, sestřičky a kantoři dělí o první tři příčky. Vedeme v nich o několik koňských délek před bankéři, kteří se zahanbeně krčí na šestnáctém místě a tak si pod stromečkem říkáme: „Nemáme sice lehký život, ale bohudík, že nejsme bankéři; to musí být hrůza!“

Realita je poněkud jiná. Lidstvo sice ctí povolání, které povýšilo na poslání, nicméně stačí skandalizace jednoho případu, abychom poznali obecně sdílené názory. Zdravotníci všech stupňů patří k „pomoc poskytujícím profesím“, kde se předpokládá nejen nasazení všech znalostí a dovedností, ale také nasazení části osobnosti. Návratnost této investice se blíží účinnosti parního stroje.

Osobní nasazení hraničící s rolí spasitele je nejrychlejší cestou k syndromu vyhoření. Nadšení a altruismus se setkávají s realitou obsahující: nadměrné požadavky a současně minimální kompetence, nemožnost organizovat si čas, koncepce a program, neodpovídající úspěšnost a nízkou sociální podporu. Místo realistické úvahy o skutečných problémech velmi často nastupuje flagelantské posuzování vlastních (idealisticky nadhodnocených) schopností, které nezřídka vyústí do sebeodsouzení v míře odpovídající prokurátoru Urválkovi.

Byli jsme vychováni k expertní roli a málokdo nám v pregraduálním, jakož i postgraduálním studiu řekl něco o pokoře. Heroická medicína tento pojem nezná a neúspěchy připisujeme na svůj vrub. Navíc expert, který je tu od toho, aby pomáhal a uměl, se „neponíží“ tím, že by se šel někomu vyzpovídat a požádat o rozhřešení, nebo alespoň radu. Lékaři i sestry navíc mají přístup k běsnému samoléčení, které zaškrcující spirálu dovede do smyčky.

Je nejvyšší čas k vytvoření instituce, a to instituce DŮVĚRYHODNÉ (nikoli těm, které existují – ať mě třeba upálí), která by nabídla profesionální pomoc lidem, kteří se díky své ochotě, nasazení a současně neznalosti celého problému dostali do tísně. Jakéhosi OMBUDSMANA zdravotníků. Existuje-li dnes (podle mého názoru nezaujatá Etická komise při MZ ČR, měla by vytvořit něco, kam se mohou opravdu s důvěrou obrátit lidé na pokraji vyhoření, raději dřív).
 

prof. PhDr. et RNDr. Marie Vágnerová, CSc. - Úrazy hlavy, jejich důsledky pro běžný život a možnosti podpory takových pacientů.

profese: klinická psycholožka místo současného působení:

• katedra učitelství Husitské teologické fakulty UK
• Jedličkův ústav a školy

Úrazy hlavy mohou mít různě závažné a kvalitativně rozdílné důsledky, které postihují kognitivní oblast i emoční prožívání a ovlivňují celkové reagování takto postižených lidí, a to nejenom jejich uplatnění a míru jejich soběstačnosti, ale i sociální adaptibilitu. Vzhledem k tomu mohou zásadním způsobem ovlivnit i jejich běžný život. Nejde jen o fungování daného jedince, ale i o jeho soužití s ostatními lidmi, které může být spojeno s mnoha sekundárními problémy. Potíže, které se objevují v této oblasti je možné zlepšit s pomocí různých, psychologických a speciálně pedagogicky orientovaných terapií.