Mechanismy a příčiny poranění a poškození mozku

Kraniocerebrální poranění je klinickou jednotkou, která provází lidstvo celými jeho dějinami. Stejně tak i neuroinfekce, postihující centrální a periferní nervovou soustavu. Pro osoby, které prodělaly těžký úraz hlavy či poškození mozku onemocněním, toxickou látkou nebo jinou příčinou to má vždy podobný důsledek. Naprostou změnu dosavadního způsobu života.

Nejčastější příčiny poranění mozku

Statisticky nejčetnější příčinou mozkových poranění v České republice jsou dopravní nehody a to v 60–80 % případů. Motocyklisté utrpí při autonehodě těžký úraz hlavy asi v 10 % případů, chodci a cyklisté v přibližně 8–10 %. Druhou nejčastější příčinou mozkových poranění jsou pády (10 %). Přibližně 9 % traumat mozku je způsobeno během napadení, sportu a při střelných poraněních. K méně než 8 % kraniálních traumat dochází při práci v průmyslu, zvláště v oborech hutnictví, hornictví, stavebnictví, dřevozpracujícím průmyslu apod. V průměru 2,0–2,8x častěji jsou mozkovými traumaty postiženi muži.1

Neuroinfekce jako příčina poškození mozku

Neuroinfekce mají mnohé vyvolávající příčiny, nejčastějšími původci jsou viry. Klíšťovou encefalitidu způsobují arboviry, dalšími původci neuroinfekcí jsou pak herpesviry, enteroviry (poliomyelitis) či rhabdoviry (vzteklina). Bakteriálního původce nacházíme u lymeské boreliózy či listeriózy, streptokokové, meningokokové, haemophilové či pneumokokové meningitidy.2

V České republice je je nejčastější neuroinfekcí klíšťová encefalitida. Její výskyt je vázán na endemické oblasti; jde o onemocnění sezónní (duben až listopad). Díky nízké proočkovanosti populace (16 %) jsme zemí s nejvyšším výskytem onemocnění. Ročně bývá v ČR hlášeno 400–1 039 onemocnění s incidencí 5,9/105 obyvatel. Jde o tzv. onemocnění volného času, profesionální onemocnění jsou vzácná. KE je onemocněním především dospělých, častěji onemocní muži (63 %). Podíl dětí a mladistvých na nemocnosti se pohybuje do 16 %.3

Změny v oblasti kognitivních funkcí u lidí po poranění či poškození mozku

Po překonání kritického období a po stabilizaci stavu je nemocný ze specializovaného nemocničního pracoviště postupně orientován do odborného rehabilitačního zařízení. Pokud nyní zcela záměrně opomineme možné přidružené tělesné následky úrazu či poškození mozku a soustředíme se na časté změny v oblasti kognitivních funkcí u lidí po poranění hlavy, setkáváme se nejčastěji se změnami v oblastech pozornosti, paměti a schopnosti zpracovávání informací. Mezi tyto změny patří zejména narušení pozornosti a zvýšená unavitelnost, amnézie na různá období před či po úraze, porucha krátkodobé paměti, poruchy vštípivosti i výbavnosti, poruchy učení, poruchy gnostických funkcí jsou soupeři, kterým osoby po poranění mozku čelí většinu svého bdělého stavu.

Jak tyto změny vnímají lidé po poranění či poškození mozku?

Z mnoha rozhovorů s osobami, které úraz hlavy prodělaly, jasně vyplývá, že s odstupem několika let po úrazu za největší ztrátu považují schopnost samostatně organizovat a plánovat svou činnost, rozhodovat se a – jak je zmíněno výše – hlavně pamatovat si. Je těžké představit si, jak náročné je po těžším poranění mozku vyjádřit za těchto okolností například svůj dojem, názor anebo porozumět mluvenému slovu.

Narušená emocionalita

V oblasti chování dochází u osob po poranění mozku k typickým projevům organického poškození mozku – kolísavá emocionalita, úzkostnost až depresivita, narušení psychomotorického tempa, tendence ke stereotypii, ulpívání na určitých projevech chování, nedostatekohledu k okolnímu světu, egocentrismus, nerespektování pravidel ustálené sociální interakce, zvýšená afektivita a dráždivost atd.

Dopad poranění či poškození mozku na rodinný systém

S problémy, vážně ovlivňujícími kvalitu života se však nepotýká jen ten, kdo úraz utrpěl. I na rodiny těchto osob jsou kladeny velké nároky. Vyrovnat se s faktem, že jejich blízký utrpěl úraz, a kontinuální stres prožívaný během hospitalizace i rehabilitace se promítá do celého rodinného systému. Další velkou změnou, které rodiny čelí, je přijetí faktu, že došlo ke změně sociálního fungování člena rodiny – adaptovat se na takto vzniklou situaci může být dalším zdrojem zátěže. Vyrovnávání se s faktem úrazu je proces, který je odstartován momentem úrazu a trvá individuálně dlouho. Do tohoto děje, který má u každého vlastní dynamiku, jsou tedy přímo či nepřímo zapojeni členové úzké i široké rodiny, ale i přátelé, kolegové v zaměstnání atd.

Variabilita následků

Vzhledem k hloubce a rozsahu poškození může klinický obraz variovat zejména u lehkých forem poranění prakticky od úplného zhojení ad integrum na straně jedné až po rozvoj perzistentního vegetativního stavu, označovaného jako apalický syndrom u těžkého poranění mozkových hemisfér. Ten je spojen s poruchou vědomí a ztrátou korových funkcí.

Pokud bychom si dvěma výše uvedenými body vyznačili pomyslné možné rozmezí, můžeme se i zamyslet nad tím, jak široká je škála možných forem poškození kognitivních funkcí. S tím tedy samozřejmě souvisí také značný počet osob s různým stupněm poškození mozku vzniklého následkem poranění hlavy či jinou vyvolávající příčinou. Z výše zmíněného popisu změn v oblasti chování a různého rozsahu poškození kognitivních funkcí, které s sebou takový úraz nese, je zřejmé, že stoupá závislost osoby na jejím okolí. Objevují se poruchy v oblasti schopnosti zvládání aktivit denního života, potíže pramenící ze změn prožívání, narušení komunikačních schémat atd. Dostatek služeb, které budou lidem po poranění či poškození mozku kvalifikovaně pomáhat v jejich návratu zpět do života hraje klíčovou roli v tom, aby tito lidé mohli dál pokračovat na své životní cestě, i když často jinak, než si před nehodou či onemocněním představovali.

PhDr. Martina Hasalíková
Terapeut podpůrné skupiny

Zdroje:

  1. Juráň, V.,Smrčka, M., Smrčka, V.: www.med.muni/Traumatologie/Neurochirurgie
  2. Chmelík, V., www.eamos.pf.jcu.cz
  3. Štruncová, V., Sedláček, D. http://www.solen.cz/artkey/ped-200902-0002.php
  4. Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál, Praha, 2008