Rodinný průvodce – alkohol a další návykové látky po poranění mozku

Autorka: Carolyn Rocchio, TBI Challenge! (ročník 3, číslo 1, 1999), Carolyn Rocchio má syna po poranění mozku, ke kterému došlu při automobilové nehodě v roce 1982, je zakladatelkou “Brain Injury Association” na Floridě a členkou rady této asociace.

 

 

K poranění mozku dochází bez varování a přípravy. Rodiny “nastoupí do práce” - učí se, jak zvládat život po poranění mozku. Čas a pojištění zřídkakdy nabízí rozšířenou rehabilitaci, která by osobu po poranění mozku a rodinu lépe připravila na řadu problémů z reálného života, které přetrvávají. Mnoho rodinných příslušníků chybně věří, že se osoba po poranění mozku po skončení rehabilitace vrátí do normálního nebo téměř normálního života a naváže tam, kde došlo k přerušení. Drogy a alkohol někdy byly součástí životního stylu před poraněním, ať již šlo o rekreační či pravidelné užívání. Rodiny jsou zpravidla nepřipravené na negativní účinky, které sebou přináší drogy a alkohol po poranění mozku.

 

 

Zneužívání alkoholu a ilegálních drog je častým tématem na setkáních podpůrné skupiny. Objevuje se několik společných témat, mezi které patří:

 

1) Problém bývá obvykle zveličen, jestliže byl alkohol a/nebo jiné návykové látky používány před poraněním mozku bez vhodné intervence a poradenství.

 

2) I když bylo zneužívání alkoholu a jiných návykových látek problémem před poraněním mozku a mohlo dokonce přispět k poranění, terapeutická intervence během rehabilitace zahrnující jak osobu po poranění, tak pečující rodinu zvyšuje zvládání látek po poranění.

 

3) Všichni pomáhající profesionálové by měli hovořit o rizicích spojených s užíváním alkoholu nebo jiných návykových látek po traumatickém poranění mozku a jejich vlivu na kognitivní funkce. Osoba po poranění mozku bez profesionálního poradenství typicky předpokládá, že pití a/nebo braní drog je neškodné stejně tak, jak se domnívala před poraněním.

 

4) Zneužívání látek v průběhu měsíců nebo let od poranění není neobvyklé – jde o emoční reakci na depresi související s tím, že život se nevrátil do “normálu”.

 

5) Znovuobnovení vztahů se starými přáteli a přání vrátit se do sociálního prostředí, jehož součástí byly návykové látky, může ničit rehabilitační cíle.

 

 

Rehabilitační program každé osoby je odlišný. Omezení daná pojištěním a dalšími finančními zdroji kladou hlavní důraz na nejvíc zřejmé fyzické a kognitivní problémy. Málo času je věnováno sociálním problémům a pacienti často opouští zařízení, aniž by se dozvěděli o zvýšeném nebezpečí při užívání alkoholu a ilegálních látek po poranění mozku.



Při absenci profesionální a/nebo dlouhodobé intervence je na rodině, aby hledala pomoc v komunitě. Rodiny často musí převzít kontrolní roli. Mnoho z nich považuje existující programy pro “veřejnost” (jako například program anonymních alkoholiků a/nebo typický třiceti denní lůžkové programy zaměřené na návykové poruchy) za nedostatečné při překonávání existujícího problému. Většina programů je určena těm, kteří si připouští problém, který mají, a touží překonat závislost. Osoby po poranění mozku mohou upřímně chtít překonat závislost a mají opravdový úmysl zůstat v programu, ale kognitivní a paměťové deficity mohou sabotovat nejupřímnější snahy.

 

 

Měla jsem štěstí, že závislost nebyla jedním z problémů mého syna. Jeho rehabilitace byla postavena na jeho individuálních potřebách. Syn požaduje pro jeho vlastní bezpečnost průběžný dohled, a proto nemá přístup k žádným škodlivým látkám. Během rehabilitace byl dobře upozorněn na nebezpečí užívání návykových látek ve spojení s léky na předpis, a také zvýšený vliv alkoholu a látek na osoby po poranění mozku. Přestože je úzce monitorován, má aktivity, které může zvládat zčásti nezávisle. Před několika lety jsem byla trochu nervózní kvůli jeho účasti na setkání se spolužáky ze střední školy po deseti letech, kde bude otevřený bar. Někteří jeho spolužáci nevěděli o jeho situaci a míře poškození mozku. Řada těch, kteří ho znali jako ”večírkový typ” a “třídního klauna” by si myslela, že jde o vtip, jestliže by nepil alkohol. Nazkoušeli jsme proto vhodné odpovědi při nabídce alkoholu; nacvičili jsme jeho sociální dovednosti. Syn neřídí, takže jsem musela zařídit dopravu a něco málo udělat ve prospěch těch, kteří souhlasili s tím, že na něj dohlédnou. Všechno úsilí stálo za to. Domů přišel střízlivý, hovořil o tom, jak se skvěle bavil, pil galony 7 Up, tancoval a po krátkou dobu v jeho poněkud chmurné rutině se cítil jako celebrita svého druhu. Je smutné, že do druhého dne bylo vše zapomenuto.



Následuje několik doporučených strategií pro rodinu, jak zvládat návykové nebo před návykové chování:
1) Příležitostně a často hovořte o rizicích spojených s alkoholem/návykovými látkami a jejich vlivu na kognitivní funkce.
2) Získejte pomoc lékaře. Informace od lékaře mají svůj význam. Lékař by měl zdůraznit nebezpečí používání drog a alkoholu ve spojení s předepsanými léky pro osoby po poranění mozku.
3) Kontaktujte organizace zaměřené na pomoc osobám po poranění mozku s žádostí o další užitečné informace o poranění mozku a návykových látkách.
4) Jestliže váš člen rodiny popíjel před poraněním studené pivo, zkuste nealkoholické pivo. Dokonce nealkoholická piva obsahující malé množství alkoholu, čtěte tedy nejdříve etiketu.
5) Jestliže je potřeba “zapadnout”, když jiní popíjí alkohol, zkuste sklenice na koktejly, do nealkoholického nápoje můžete přidat třešeň, olivu. Mnoho lidí si v barech a restauracích objednává “virgin” nápoje (bez alkoholu), je to tedy sociálně přijatelné.

6) Zachovávejte pevný postoj i ve vztahu ke starým přátelům. Trvejte na tom, že alkohol/další návykové látky mohou být velmi nebezpečné pro osoby po poranění mozku, přijměte jejich pomoc k zachování zdraví a bezpečí vašeho člena rodiny. Jestliže budou někteří přátelé ztraceni, nebyli to opravdoví přátelé.
7) Když problém souvisí s depresí, hledejte, co vás člen rodiny dělá (nebo nedělá) během dnů, co z toho může přispívat k depresi. Ať je to cokoliv, změňte to! Možná se potřebuje dostat ven, po nějaký čas být dobrovolníkem, dostat se do nějakého programu, pracovat. Použijte svoji nápaditost a najděte něco, co by vašeho člena rodiny stimulovalo a motivovalo, aby viděl svět kolem sebe. Zaměstnaní lidé jsou méně závislí na “oporách (berlích)”.

Další dva body jsou kráceny, nejsou uvedeny konkrétní informace, které jsou přímo vázány na americké reálie.
8) Ve chvíli, kdy je problém rozpoznán a osoba je ochotna přijímat pomoc, zapojte ji do programů na pomoc lidem závislým na alkoholu či jiných návykových látkách.

9) Může dojít k tomu, že rodiny nebudou mít situaci pod kontrolou (mohou být ohroženi členové rodiny či jiné osoby). V těchto případech může být nařízena ochranná léčba (s odvoláním na americkou legislativu).

 

 

Závislost je hlavní problém veřejného zdraví a je obtížné ji po traumatickém poranění mozku kontrolovat. Léčba pomáhá, ale vyžaduje, aby naučené bylo průběžně posilováno. Je dobré být dopředu varován, dávejte tedy pozor, aby se alkohol a jiné ilegální látky nestaly oporou pro vašeho člena rodiny.



Upraveno a kráceno, celý článek je k dispozici na:

http://www.biausa.org/publications/familyguide.htm