Sociální podpora může snižovat stres u pečujících osob

Dřívější výzkumy ukázaly, že pečující osoby a rodinní příslušníci hrají důležitou roli při rehabilitaci osob po poranění mozku. Tyto osoby ale často vykazují, že se cítí zdrceni a stresováni v souvislosti s domácí péčí. Významná míra potíží, včetně úzkosti, deprese byla pozorována u více než 30% až 50% dospělých pečujících osob rok po poranění. Také rodiny vykazovaly významnou dysfunkci ve srovnání s rodinami bez osoby po traumatickém poranění mozku a rodinami, jejichž blízký byl ve zdravotnické péči. Je důležité porozumět vlastnostem jednotlivců po traumatickém poranění mozku a osob o ně pečující; vlastnostem, které ovlivňují potíže, s cílem rozvíjet intervence usnadňující rehabilitační proces a fungování rodiny.

 

Studie, která si kladla otázku “Jaké jsou prediktory fungování pečujících osob a rodiny po traumatickém poranění mozku člena rodiny?”, se zaměřila na 60 párů složených z osoby po traumatickém poranění mozku a pečující osoby s cílem nalézt prediktory zdravého fungování rodiny. Použity byly lékařské záznamy (vstupní výzkumné informace) a standardizované rozhovory s účastníky výzkumu. Získaná data byla následně statisticky analyzována s cílem získat prediktory zdravého rodinného fungování.

 

Výzkumní pracovníci zjistili, že neurobehaviorální problémy (jako například nevhodné chování, apatie, deprese, mánie), které zažívají lidé po traumatickém poranění mozku, výrazně ovlivňují pečující osobu a rodinu. Sociální podpora, kterou cítí pečující, velmi ovlivňuje jejich stav a dopad péče. Pečující osoby bez přiměřené sociální podpory byly postupem času stále více distresovány. Byla objevena přímá vazba mezi mírou rodinné dysfunkce a mírou vnímané sociální podpory. Osoby s nejnižší mírou vnímané sociální podpory vykazovaly nejvyšší míru distresu a rodinné dysfunkce. Na rozdíl od uvedeného, charakteristiky jako závažnost poranění a alkohol u osob po poranění mozku nebyly spojeny s distresem pečující osoby a rodinným fungováním.

 

Pečující osoby vykazující ve studii nejmenší sociální podporu také pečovaly o osoby s nejvážnějšími neuropsychologickými problémy a nejhoršími funkčními schopnostmi. Není proto překvapující, že tyto osoby vykazovaly největší distres.

 

Profesionálové zapojeni do rehabilitace by proto měli zdůrazňovat důležitost sociální podpory jak pro osoby po poranění mozku, tak pro jejich blízké. Závěrem výzkumní pracovníci uvedli, že sociální podpora byla silným prediktorem fungování pečující osoby a rodiny.

 

Studie: Ergh, T. C., Rapport, L. J., Coleman, R. D., & Hanks, R. A. (2002). Predictors of caregiver and family functioning following traumatic brain injury: Social support moderates caregiver distress. Journal of Head Trauma Rehabilitation, 17, 155-174.

 

http://www.biausa.org/modelsystems/tbi_ms_113.htm